V říjnu letošního roku vydal Soudní dvůr Evropské unie (SDEU) rozhodnutí v případě Lassana Diarra vs. FIFA, které s jistotou zásadně ovlivní současnou podobu přestupových pravidel v rámci evropského fotbalu. Hlavním důvodem tohoto sporu byla sporná otázka, zda jsou současná přestupová pravidla FIFA v rozporu s právem Evropské unie, a to konkrétně s právem na volný pohyb pracovníků a právem na ochranou hospodářské soutěže. Tento verdikt má přitom velký potenciál pro to, aby se stal precedentem, který donutí FIFA a další organizace zásadně přehodnotit svůj přístup k pracovním právům hráčů.
Co se vlastně stalo
V roce 2013 podepsal Lassan Diarra, bývalý hráč nejlepších evropských klubů jako je Real Madrid, Arsenal nebo Chelsea, čtyřletou smlouvu s ruským fotbalovým klubem FK Lokomotiv Moskva. Jen o rok později však klub jednostranně ukončil smlouvu s odůvodněním, že hráč údajně porušil své smluvní povinnosti tím, že se neúčastnil tréninků tak, jak mu ukládala smlouva. Klub následně podal podnět k FIFA Dispute Resolution Chamber (FIFA DRC), kde po hráči požadoval kompenzaci ve výši 20 milionů EUR za předčasné ukončení smlouvy z důvodů na straně hráče. Diarra však tvrdil, že ani klub neplnil své finanční závazky a nezaplatil mu celou sjednanou odměnu. Proto v rámci řízení před FIFA DRC podal protižalobu, v níž požadoval doplacení dlužné částky.
V mezičase obdržel Diarra nabídku nové smlouvy od belgického klubu Royal Charleroi. Klub však podmínil podpis smlouvy tím, že FIFA a belgický fotbalový svaz poskytnou záruku, že se klub nebude muset podílet na případné úhradě kompenzace, kterou v té době po Diarrovi požadoval Lokomotiv Moskva.
Podle článku 17 FIFA Regulations on Status and Transfer of Players (FIFA RSTP) vzniká povinnost vyplatit kompenzaci druhé smluvní straně při předčasném ukončení smlouvy. Tuto kompenzaci hradí strana, která předčasné ukončení smlouvy zavinila. Výše kompenzace se stanovuje na základě faktorů, jako je zbývající hodnota smlouvy, náklady na náhradu hráče nebo aktuální tržní hodnota hráče.
Předpisy FIFA RSTP rovněž ukládají novému klubu solidární odpovědnost za kompenzaci, což znamená, že klub je povinen se společně s hráčem podílet na úhradě této částky, pokud neprokáže, že jeho nabídka nebyla důvodem, proč k předčasnému ukončení původní smlouvy došlo. Kromě finanční kompenzace mohou být klubu uděleny i sportovní sankce, jako například zákaz registrace nových hráčů (pro domácí i mezinárodní přestupy), a to až na dvě přestupová období. Tyto sankce se uplatňují, pokud byla smlouva s hráčem podepsána během „ochranné doby“, která trvá dva až tři roky v závislosti na věku hráče.
Royal Charleroi však nikdy výše zmíněnou záruku, že se na něj výše uvedená pravidla nebudou vztahovat a tedy, že nebude muset přispívat na kompenzaci, nedostal a z toho důvodu tak k podpisu smlouvy nakonec nedošlo.
V květnu 2015 FIFA rozhodla, že Diarra musí uhradit Lokomotivu Moskva kompenzaci ve výši 10,5 milionu EUR. Hráč se proti tomuto verdiktu odvolal k Mezinárodnímu rozhodčímu soudu pro sport (CAS), avšak jeho odvolání nebylo úspěšné a CAS potvrdil původní rozhodnutí FIFA.
Francouzský hráč se však odmítal s tímto výsledkem smířit a rozhodl se zkusit jít cestou běžného soudnictví mimo sportovní jurisdikci – ještě ten rok tak podal u belgického Obchodního soudu v Hainaut žalobu, v rámci které společně zažaloval FIFA a belgický fotbalový svaz o 6 milionů EUR z důvodu náhrady škody ve formě ušlého výdělku způsobeného nucenou nečinnost. Z důvodu hrozící solidární odpovědnosti s ním totiž žádný klub nechtěl podepsat novou smlouvu a Diarra tak nemohl téměř rok hrát fotbal, tedy vykonávat svou profesionální činnost.
Tento přístup se ukázal jako správný, když belgický soud skutečně shledal výklad článku 17.2 FIFA RSTP ze strany FIFA tak, jak jej uplatňoval belgický fotbalový svaz, nesprávným, neboť dle závěrů soudu porušuje zásadu volného pohybu pracovníků podle článku 45 SFEU a nařídil žalovaným zaplatit hráči odškodné ve výši 6 milionů EUR.
Náš příběh však ani zde neskončil, když FIFA se proti rozhodnutí odvolala a tím odstartovala tu skutečnou Diarra ságu. Odvolací soud se následně rozhodl předložit případ Soudnímu dvoru EU, a to za účelem zodpovězení předběžné otázky, a sice, zda napadená ustanovení pravidel FIFA jsou, či nejsou v rozporu s právem EU, konkrétně s:
článkem 45 Smlouvy o fungování EU (SFEU) – tj. právem na volný pohyb pracovníků v rámci EU; a
článkem 101 SFEU, který zakazuje dohody, jež by mohly omezit hospodářskou soutěž.
Soudní dvůr nakonec potvrdil, že přestupová pravidla FIFA, konkrétně požadavek solidarity mezi hráčem a novým klubem v případě kompenzací, narušují právo na volný pohyb pracovníků a soutěžní pravidla EU.
Soudní dvůr v rámci svého rozhodnutí mimo jiné konstatoval: „Profesionální sportovci, stejně jako ostatní pracovníci, musí mít možnost samostatně se rozhodovat o své kariéře bez zbytečných omezení ze strany řídících orgánů.“
Rozsudek SDEU má tak potenciál zásadně proměnit fotbalový trh práce. Sama FIFA si přitom nejspíš uvědomuje závažnost situace, když v reakci na rozsudek otevřela Globální diskuzní fórum a vyzvala všechny odborníky z fotbalového světa ke sdílení zpětné vazby, zejména k článku 17 svých přestupových pravidel (FIFA RSTP), který definuje povinnosti hráčů a klubů při ukončení smlouvy.
Kdo byl z rozsudku naopak nadšený, byla mezinárodní hráčská asociace FIFPro, která rozhodnutí přivítala jako vítězství pro práva hráčů, neboť rozsudek poskytuje hráčům větší vyjednávací sílu a mobilitu. Naopak kluby mohou čelit novým výzvám, zejména vyšším přestupovým poplatkům a potřebě přizpůsobit platové podmínky, aby zůstaly konkurenceschopné. Klubové strategie budou muset zahrnovat nové obchodní přístupy a způsoby řízení finančních rizik spojených s investicemi do hráčů.
Rozsudek v případu Diarra vs. FIFA tak představuje potenciální milník v oblasti fotbalových přestupů a práv hráčů. Soudní dvůr EU svým rozhodnutím připomněl, že pracovní práva hráčů jsou v rámci EU nedotknutelná, a naznačil cestu k právnímu prostředí, které podporuje volný pohyb a spravedlivou hospodářskou soutěž. FIFA a další fotbalové organizace nyní čelí tlaku na změny, které mohou navždy ovlivnit pravidla hry nejen v evropském, ale i světovém fotbale.
Důkazem toho je, že dne 25.11.2024 oznámila FIFA pozastavení všech probíhajících disciplinárních řízení v rámci své Disciplinární komise, která se týkají čl
Comments